Už takhle prostě nemůžu, cítím se tak... zmrzačená.

Když mi tak odběhneš, cítím, že se mě chceš zbavit.

Je mi líto, ale tak to prostě cítím.

Ale taky cítím, že tohle je moje šance ukázat všem, co můžu nabídnout.

Připadám si užitečná, i když nemám schopnost.

Taky tě chci, ale nechci aby to vypadalo že to děláme jen proto, že jsem ti půjčil peníze.

Když takhle jíme, tak si myslím, že si můžeme dát dezert, jako třeba tohle.

Neříkej mi dědo, připadám si starý.

Protože tak se cítí moje hlava po včerejšku.

Už jsem vám říkal, ať mi tak neříkáte. Cítím se pak staře.

Fajn, cítím se trochu jako ten chlap z komiksu Far Side. Který mluví se svým psem. Stojím tady nahoře a jenom si tady tak žvaním.

Cítím to podobně s lidmi na Shafferu.

Ale taky mám pocit, že jsem hodně přispěla. - To je pravda. - Ano, rozhodně, jo.

Ne že bych se necítila špatně, pouze nemůžu riskovat ztrátu své pozice.